Jsem … DOBRÁ MÁMA ?

 

Nevím, zda máte také tu zkušenost s touto otázkou, či alespoň myšlenkou… Jsem dobrá máma? Dělám vše dobře, správně? Dělám toho dost? Nemohu mluvit za Vás, ale mohu říci, jak to vnímám já a jak i velká většina mých klientek a vůbec žen v mém okolí.

Dnešní doba na nás vyvíjí obrovský tlak, na tom se určitě ve většině shodneme. Neustále SE PO NÁS NĚCO CHCE a podsouvá se to tak i „nenásilně“, časopisy s usměvavými matkami po porodu, ještě usměvavější blogerky s fotkami šťastných a nadpozemsky šikovných dětí, prostě happy life…všichni jsou happy jak dva grepy a za vším stojí ta silná, úžasná žena, v těchto případech v roli matky. Prostě se po nás chce, abychom byly krásné, dobře naladěné, s chutí na sobě pracovat, třeba i studovat, mít dobrou práci, ale zároveň vše umět ukočírovat s mateřstvím a péčí o dítě a popřípadě i o domácnost….Prostě abychom byly na jednu stranu pohodové, šťastné matky, na druhou výborné milenky, silné a odolné ženy, také popřípadě chápající přítelkyně, vděčné, poslušné dcery, naslouchající kamarádky… Pak bude vše v pořádku, náš svět bude v pořádku a my si můžeme vydechnout…Ale tohle všechno se samozřejmě splnit nedá, aspoň ne v tom extremistickém pojetí dnešních médií.  Vždyť je to nějak moc rolí, moc požadavků, že? Moc toho, co se po nás chce, CO SE OČEKÁVÁ… A kde je to, co chceme my? Někdy se v tom sama ztrácím.

A pak přijde ta chvíle v životě, něco se nám s prckem/ky nedaří, náš svět v něčem není úplně ideální… Náš svět tedy není v pořádku a je přece na nás, abychom ho udržovaly v chodu, aby vše šlapalo, jak má?!  A pročpak to nejde? Co je špatně, že se to něco zrovna nedaří?… ASI NEJSEM DOBRÁ MÁMA! Ta přece nedovolí, aby něco bylo takové.

Prostě se častým osobním nastavením velmi rychle dostaneme k tomu, že sem to JÁ…JÁ ZA VŠECHNO MŮŽU.

JÁ jsem nedostatečně rozvíjela všechny dovednosti mého Pepíčka od narození a teď už jsou mu 2 roky a nevypadá to, že bude Einstein jak Frantík tady od Lenky a teď jak psali v tom článku, co se už má v jeho věku vše umět, no to už nedoženu… neumí ještě ani trošku číst, ani psát a anglicky řekne jen pár slovíček…ježíííš a chodíme jen plavat normálně na bazén, žádný kurz…BOŽE, CO JSEM TO ZA MÁMU, zanedbala jsem to….

Můj Pepík se vzteká a já se za něj stydím? Proč se stydím? A jak je možný, že se vůbec vzteká? Nezvládla jsem to… BOŽE, CO JSEM TO ZA MÁMU, neměla bych se stydět, za svoje dítě se nestydíme, je přece dítě a bůh … a to že se vzteká, bych měla umět zvládnout…počkat, joooo, nějak „nevýchovně“…kurňa, zase začínám pozdě, už z něj bude harant a nebudeme si rozumět a ve 12 odejde z domu a můžu za to já, tak a teď sem ho plácla…sem úplně mimo, bude mít kvůli mně trauma…nejsem schopná vychovávat dítě, nebo si za včas zajít na nějaký kurz, kterým bych se striktně mohla řídit a schovat to že jsem neschopná…

No ale tím to nekončí…

Proč nemám chuť vyrábět Montessori hračky a mám doma spoustu klasických a ano, i plastových? Proč ho nekrmím jen doma připraveným, nejlépe bio jídlem, proč SE CÍTÍM TAK NESCHOPNĚ, NEKOMPETENTNĚ?

PROČ NEJSEM JAKO OSTATNÍ?????

A v této otázce je tzv. zakopaný pes. PROTOŽE KURŇA NEJSME JAKO OSTATNÍ!!!!!  JÁ JSEM JÁ A TAKOVÁ SEM TAKY MÁMA. A pokud se vůbec zaobírám myšlenkou, zda jsem dobrá máma, věřte mi, že dobrou mámou jste. Nemluvím o ideální představě dnešní společnosti, ale o tom, co můžete nabídnout, to, co Vás utváří, to, v čem jste třeba jedinečná, v čem se odlišujete… Jde o to, co vlastně dítě potřebuje, aby bylo šťastné, protože podle mě ŠŤASTNÉ DÍTĚ JE VIZITKOU DOBRÉ MÁMY-TEDY VY MUSÍTE BÝT PROSTĚ ŠTASTNÁ.

A tím „šťastné dítě“ nemyslím, že se občas Pepíček nasejří, že nedostal nejnovější mašinku Tomáše a půl dne chodí, jak kdyby už nikdy nemělo vyjít slunce….

Mluvím o dítěti, které usíná najezené, napité a pokud možno čisté (pozůstatky nějaké snězené dobroty těsně před spaním na tajňačku atd nepočítaje), přes den se alespoň párkrát usmálo, něco ho pobavilo, mělo potřebu něco i sdílet (ale s ohledem na osobnost a věk dítěte samozřejmě), že vás třeba i obejmulo, dalo vám pusu, darovalo „ten pohled“ jen pro vás… Tráví s Vámi rádo čas a neodradí ho ani čas strávený s Vámi na záchodě 😀

Kašlete (napsala bych to ostřeji, ale ještě se tak neznáme :-D), na všechny ty STÁLE happy matky, co jsou nám prezentovány, na kurzy, co by naše děti měly mít, co by už měly umět, na dodržení aktuálního trendu výchovy, na stravu, kterou bychom jim měly dávat a kterou určitě ne (nemyslím mc donalds…to se ale asi chápeme), na to nej oblečení, nutnost kojení, způsoby nošení…aaaa taaaaak dál.

Věřte mi, že nic není tak jak se v naší společnosti zdá…my tuhle pravdu sice slýcháme, ale já mohu potvrdit, že sem se o ní i osobně na jedné z terapií přesvědčila, když jedna známější osoba, pro mě do té doby taková ta matka roku, absolutně necítila, že by takovou matkou byla, právě naopak… ale byla více vidět, tak si nemohla a ani nechtěla dovolit dát vědět, že něco nezvládá, o něčem pochybuje… Nebylo by to líbivé, prodejné. A ono se to pak tak hezky točí dokola… byznys s nejistotou je děsně výnosný, je fajn někomu prodat představu toho, jaký by měl být a pak mu naúčtovat cestu k ní….

Tak se prosím, podívejte na své dítě, až bude spát (je to i taková terapie na duši, jsou v téhle fázi nejrozkošnější :D) a řekněte si, ale opravdu…Myslím si, že můžu být špatná máma, když se mi podařilo na svět přivést někoho tak úžasného? Vypadá, že strádá? Doopravdy potřebujeme všechnu tu omáčku, abychom to byli jen ON A JÁ?

Já jsem se postupem času dopracovala až k tomu, že už o sobě tak nepochybuji, tedy až na výjimky (pořád  totiž musím, i díky prostředí, ve kterém se pohybuji, a mému osobnímu nastavení, čelit nějakým prezentacím toho, jak by co mělo být…a musím se snažit to filtrovat). Ale vidím, že poté, co jsem se vybodla na to, co si kdo myslí a že nejsem možná úplně „in“ a začala si vážit své jedinečnosti, jsem schopná předávat mému synovi to nejlepší ze mne a být na sebe pyšná a tím pádem být jistější i v roli mámy. TAK TAKÉ PŘEDÁVEJTE DĚTEM KUS SEBE, MAMKY!

A tohle pozastavení nad mým spícím prckem mi každý den moc pomáhá a dělá mě šťastnější, jistější…víc si vše užívám, nejsem už tak sešněrovaná. A taky mi pomáhá Martička Nedvěd, její nadhled, živelnost, radost ze života a podpora… Každá bychom měly někoho takového dostat za odměnu do svého života a já jsme vděčná, že jsem ji vyfasovala 😀

Jestli ještě takovou Martičku nemáte, nezoufejte, od teď máte nás 😊 Ženy, my Vás v tom nenecháme, jste skvělé, úžasné, silné a pokud jste se k tomuto poznání ještě nedopracovaly, je na čase s tím něco udělat… A dnešní první lekce k zamyšlení JSEM DOBRÁ MÁMA a odpověď: KURŇA, ŽE JO, by mohla být začátek!

Napsat komentář