Houpy hou, houpy hou, jedna vlna za druhou

Nevím, zda zrovna procházíte něčím podobným, či jste něco takového zažili, ale já mám aktuálně pocit, že se můj život aktuálně obrátil o 360 stupňů. V životě je normální, že někdy jsme nahoře, někdy zas dole, takové unášení se vlnami…ale někdy nastane i zlom a je to dole či nahoře opravdu extrémní, taková bouře. Jak takové situace zvládáte? Co Vám pomáhá, pokud je to spíše ten „dolní extrém“? Já bych Vás ráda zasvětila do toho, co pomáhá mně. Třeba děláte to stejné, či bude něco inspirací.

Takže první věc a úplný základ je určitě můj syn. Ten mě dělá každý den neskutečně šťastnou, umí mě rozesmát i v ten nejvíc zachmuřelý den a dává mi pocit nějaké stability, něčeho stálého…a taky se díky němu cítím jako lepší člověk, dobrá máma a to je často k nezaplacení. Jen tak ho přes den pozoruji a říkám si, že si musím užívat třeba zrovna tento okamžik, že ten se už nevrátí a snažím se uvědomovat, jak je ta chvíle krásná a jaké mám štěstí, že třeba teď jsme oba zdraví,můžeme si jen tak sedět venku na lavičce, navíc nám třeba svítí sluníčko a my pozorujeme autobusy a malý vypadá tak spokojený…To uvědomění teď a tady. To co bylo, bylo, to co bude, bude. Být schopná si užívat právě ten daný okamžik a pokusit se neodbíhat jinam, je neskutečně uklidňující a často mě to naplňuje velkým klidem a radostí.

Další velkou pomocí je teď moje rodina, tedy moje máma a táta. Snaží se nám teď vynahrazovat nějaké nepříjemnosti a přestože toho mají sami moc, jsou tu. Jsou tu pro mne i mého syna a to je něco velkého. Vojtík oba zbožňuje a děda…no to je pro něj bůh. A vidět, jak se na ně malý dívá, jak je šťastný…to, co se do vztahu vkládá, se i vrací a tady to kolečko podpory a lásky je k nezaplacení.

Kromě syna a rodičů mám také pár opravdu dobrých přátel. V těžkých chvílích se ráda obklopuji pouze lidmi, kteří umí i dávat a ne jen brát, kteří jsou tu i když není vše růžové a kteří mě mají opravdu rádi. A já jsem tak šťastná, že takové přátelé mám…tak neskutečně moc. Pomáhají mi vracet se na zem, cítit se jejich očima více schopná, silná a díky tomu ty vlastnosti i více sama cítit a nezapomínat na ně, být prostě silnější.

No a potom jsou tady “radosti dne”…to jsou rituály a věci, které mám ráda a které vím, že mi vždy zlepší náladu. Například si udělat hrnek dobré kávy, cítit tu vůni a teplo sálajícího hrníčku do dlaní…Potom nějaká sladkost- miluji čokoládu…už jen to, když si ji nechám pomalu rozpouštět v ústech, zavřu oči a pozoruji reakce těla… Nebo si otevřu knížku, přičichnu k ní a přejedu rukou po papíře… a pak se ponořím do nějakého příběhu… A taky horká vana či sprcha…a voňavé krémy a čerstvě natrhané květy a spousta dalších věcí.

Na světě je taková spousta úžasností a já se v každé situaci snažím si je uvědomovat a být vděčná, že si jich můžu užívat. Někdy je přes únavu nebo bolest a smutek nevidím, ale stačí se na ně rozpomenout a ony se zas objeví. Pokud to nestíháte během dne, či na to nejste naladěni, zkuste to večer před spaním. Vyjmenujte si 10 věcí, které ten den byly hezké, které Vám udělaly radost. Když jich bude méně, nevadí, ale věřím, že se brzy na to číslo dostanete a možná i dál. A u každé z těch věcí se pozastavte a chvilku si ten hřejivý fajn pocit podržte. Bude to pro Vás taková odměna za to, jak jste výjimeční, že čelíte něčemu, co není lehké a zvládáte to a NEDÁTE SE!

Napsat komentář