Obavy a strach o naše děti

Dítě je úžasná věc, je to radost, je to kus nás, náš parťák, naše spřízněná duše, v dnešní době často i něco tzv. vymodleného. Samozřejmě, že vzhledem k tomu, že se dítě také jako osobnost vyvíjí, často dochází postupem času k odlišnému vnímání světa, jiným názorům atd., ale na toto téma až jindy. Prostě tak či onak, pořád je to Vaše dítě a milujete ho.  A s láskou kromě radostí přichází i starosti, často v podobě obav, strachů o dítě. A to teď vynechme starosti existenciální, ale bavme se o klasické péči, stonání, strach z odpoutání v dětském věku, jeho fungování v kolektivu, snaha nezanedbat výchovu, dát mu po emocionální stránce to, co je potřeba, správně reflektovat jeho potřeby, pochopit, co ho dělá šťastným …atd. Je toho moc, co říkáte? 

Téma “jsem dobrá máma” už jsme probírali, ale stejně nám v našem životě pořád vyplývá na povrch a dá se aplikovat všeobecně jako „jsem dobrý rodič“.  Bojíme se, že neděláme vše, že neděláme něco správně, či to děláme špatně. Do toho, často u malých dětí, dochází i k časté nemocnosti, což je pro nás neskutečně vyčerpávající, protože potom jsou obavy, když jde o zdraví dítěte, a to psychické či fyzické, ještě intenzivnější. Ten strach, kdy jste někdy až bezmocní a Vašemu dítěti se snažíte maximálně pomoci, ale někdy se prostě musí počkat, než se mu pomocí nějakých zvolených metod uleví, či až překlene to nejhorší, nebo najdete vhodnou pomoc. Někdy dochází i k dlouhodobějším problémům co se týče všeho výše zmiňovaného. Například vyšší nemocnost, hlavně s nástupem do školky, a to je pro nás teprve něco. Když pominu absolutně zpřeházené fungování, pokud chodíte již do práce, či se staráte o další ratolesti, tak už jen ta bezmoc, strach, co zase bude, kdy dítě dát do kolektivu, zda zase něco nechytne, strach při každém zakašlání v okolí a myšlenky na to “už prosím ne, ať jsme chvíli ok”. Dále psychické ohrožení, kdy dítě má vážnější potíže ve škole, je například šikanované, či nezvládá tlak a nezvládaný výkon, který se po něm vyžaduje, nebo se hledá v roli sexuální identity, má potíže s vnímáním sebe sama, se svou postavou atd… K tomu přidáme vliv okolí a někdy i s dobře míněnými radami a názory, které však spíše umocňují obavy z toho, že nemáme život toho nejcennějšího, našeho dítěte, ve svých rukou. Ten pocit, že něco plně neovlivňujeme, či ani nemůžeme, to je to, co nás sráží na zem, vyvolává paniku, strach. Když je toho víc, či se tyto situace opakují a prodlužují, dochází k vyčerpanosti, únavě a někdy k zacyklení do bezmocného kruhu, strachu “jak to vše zvládnu”. 

V tuto chvíli je mnoho cest, jak pomalinku ze všeho ven. Každý zná sám sebe a nastavení, které má, potřeby které má a také svoje aktuální schopnosti, hranice. Za mě jen z toho, co se mi u klientů osvědčilo, je důležité v té směsi pocitů, situací, z toho zmatku atd. najít nějaké ukotvení, upevnění, které Vám pomůže nacházet postupná řešení a tím pádem ke zklidnění. Někdy máme možnost tohoto pevného bodu v blízké osobě, a také pomáhá najít si svého terapeuta, který Vám poskytne prostor k utřídění myšlenek, vyventilování již tak naakumulovaných emocí a pomůže Vám najít a posílit ten nejdůležitější pevný bod ve Vašem životě – Vás samotné. A potom, když už je alespoň částečně postaráno o Vás, máte sílu v sobě a dochází k prostoru starání se o ostatní. Spokojená máma (rodič), základ všeho.  A s tímto se opakuji, ale je to opravdu neskutečné moudro. Takže na sebe myslete, myslíte tím vlastně přeneseně na své nejbližší. A také se oceňte, uvědomte si, že to, že cítíte strachy, obavy, je Vaše schopnost a síla dovolit si pouštět se kvůli dítěti do těžkých pocitů, zkoumat sebe sama, hledat různé cesty…. že bojujete, řešíte, snažíte se…tedy JSTE TADY PRO VAŠE DÍTĚ A MILUJETE HO, jak jen Vám to Vaše nastavení a situace umožňují. A to Vám nic z toho nemůže nikdo vzít, nenechte si to vzít! Dá Vám to sílu prožívat ty roky společného života s co největším klidem a prostorem pro ty krásné a radostné chvíle, kterých bude nespočet. Máte se, že se máte, to si říkejte a ten pocit z toho MY, si pokuste vždy, když to jde podržet a odžít si pocity, které to doprovází.

Napsat komentář